Iluze pro Medarda

Nebojte, tentokrát to není novela na pokračování.

Víte co, já k těm iluzím už radši nic říkat nebudu. Vysvětlovat své myšlenkové pochody by bylo pravděpodobně delší než celá iluze…

Prostě jsem viděla obrázek, hlava zabrala a bylo.

Ať se líbí.

Pokračování textu

Reklamy
Rubriky: Zápisník | Napsat komentář

Střípky #9 – Galdur Beratte

Jak jsem neměla nijak zvlášť v plánu rozšířit partu hlavních hrdinů o další postavu, tak se mi zčistajasna v náčrtu O pomoc nás nežádali zjevil Galdur a začal tomu šéfovat. Řekla bych, že si vlastní medailonek zaslouží.

Tuhle mě cestou z práce oslovila spolucestující. Řka, že vypadám jako sečtělá osoba (vytáhla jsem z batohu Ptáky v trní) se mě zeptala, jaký bych jí doporučila horor. Impulsivně jsem vyhrkla, že horory moc nečtu, zabředla do vzpomínání, co kromě Kinga a Poea jsem vlastně četla, a najednou jsme si vyprávěly o tom, co čteme a co na knížkách oceňujeme a že se obě zajímáme o digitální kresbu (i když ona podle všeho výrazně víc než já) a pak se loučila se slovy, že jestli se zase někdy potkáme, musím jí ukázat, co tvořím já.

Tak si představuju, jak na nic netušící zájemkyni vytasím Galdurův portrét a jak to u všech všudy budu vysvětlovat…

Pokračování textu

Rubriky: Střípky | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 11. část

Nemám tušení, kdy jsme přešli dhamskou hranici. Ani kde to vlastně bylo. V uších mi hučí, těžko se mi dýchá, každý šramot v okolí mnou trhne. Už nás našli? Naplno si uvědomím, že už nejsme v horách, teď nás cesta vede mírnějšími, zalesněnými kopci. Tolik možností, kde se můžou schovávat vojáci. A čarodějové. Teď jsme přece v Dhamse, ne? Tady už se za magii nestřílí, tady na ni mají vlastní školu. Den cesty. Hlava mi to nebere.

Doufám, že má Ais pravdu a je to jen tím neřádstvem, které jsem ráno spolykala.

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 10. část

Díváme se za nimi, dokud nám nezmizí za obzorem, a ještě dlouhou chvíli potom. Čaroděj si povzdychne a já se okamžitě začnu topit ve výčitkách svědomí. Galdur je zbytečně v nebezpečí jenom kvůli mně. Jestli nás dopadnou, jestli nás adorští vystopují až sem, bude to moje vina…

Už nekoukám do kopců, zírám na Galdura a třese se mi brada.

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 9. část

Kola.

Kola?

Ale ano. Ten hluk a otřesy mají na svědomí kola.

Ležím na voze?

Nedokážu otevřít oči, tak slabá jsem. Jen poslouchám. Kola. Kopyta. Občas zacinkání postroje. Něčí dech vedle mě.

Kde jsem? A s kým?

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 8. část

Přenocujeme v Anthes, čistě kvůli mému pitomému vtipkování o runách a křišťálových koulích, které teoreticky mohl zaslechnout někdo v Rogze.

Ráno po poslední noci ve školním sklepě natrhám na nádvoří jitrocelové listí, svařím ho na vzdálenou napodobeninu čaje a v odvaru rozmíchám pečlivě promyšlenou dávku gahy. Ani kolegy nemusím moc přesvědčovat, aby si lokli. Jakmile je kotlík prázdný a batohy sbalené, Galdur nás vyžene do sedel a na cestu a já se můžu jen modlit, aby byl můj odhad správný. Zatím se kolegové drží statečně.

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 7. část

Prohledáváme místnost za místností, učebny, laboratoře i učitelské pracovny. Pod vrstvou prachu vypadá všechno tak, jako by si místní čarodějové jen odskočili na oběd. Možná to tak nějak i bylo, pokud vím, přišel zákaz provozování magie bez varování a s okamžitou platností. Představím si, že by nějaký čaroděj zabloudil k mému stolu na katedře alchymie. Jak dlouho by se snažil pochopit mé tabulky s měřením tepu?

Pokud by plnil náš úkol, tak ani chvilku, napomenu se, protože by pátral po amuletu, něčem velkém a energeticky odolném. Velký kámen, kus čistého minerálu bez prasklin a kazů, nebo ještě větší kus kovu. Jiné materiály Iwar vyloučil.

Skloním se nad bozi vědí kolikátým psacím stolem a prohlížím si těžítko, tmavý oblázek se zlatavými flíčky. Snadno by se mi vešel do dlaně. Takže zase nic.

Někde něco spadne a chodbami k nám dolehne několikanásobná ozvěna. Zní to jako dřevo, těžký kus dřeva, který rozduněl kamennou dlažbu. Galdur se vyřítí z místnosti a já uháním za ním, po schodech dolů a zpátky k bráně. Slyším Torillin křik.

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 6. část

„Musím uživit šest tisíc lidí,“ povzdechne si rožský komisař. „Poslední dva roky se mi to povedlo jen s pomocí dodávek od dvora, jenže situace se horší v celé zemi.“

„Jak odhadujete letošní sklizeň?“ zeptám se a vysloužím si za to zmatený pohled.

„To se vážně nedá říct. Oseli jsme každý možný kus země, ale roste to tak mizerně…“

„Co záznamy o loňské sklizni, máte? A předloňské? A rok předtím?“ Galdur stojí u okna, zírá na náměstí a tváří se, že ho rozhovor vlastně nezajímá.

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 5. část

„Nezapomeňte – žádná kouzla,“ sykne Iwar, když se před námi třetí den cesty vynoří pohraniční pevnůstka. „Theodor tvrdil, že v Dhamse je hodně vnímačů.“

„V Adoru je hodně vnímačů,“ opravím ho. Špatně už mi naštěstí není, ale psí nálada nepřešla. „Většina lidí s talentem pro magii se prostě rozhodla kouzla nepoužívat a žít jako každý jiný, takže po Adoru běhají desítky čarodějů inkognito a spousty dětí, které schopnost vycítit kouzla v různé míře zdědily. V Dhamse odlifrují každého, kdo projeví ždibec nadání, na Acadaemii.“

„Nicméně my nevystupujeme jako vyslanci castelgrandeské školy, ale království. Takže pokud nebudete v ohrožení života a přesto použijete kouzlo, stáhnu z vás kůži.“

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 4. část

Naštěstí mám tolik rozumu, abych schovala batoh v naší laboratoři, takže tentokrát můj příchod do malé posluchárny nevzbudí žádnou pozornost. Jen zahučím cosi na pozdrav Theodorovi, sednu si do nejvzdálenějšího rohu a vytáhnu z brašny knihu o proudění energie v přírodě. Zatím jsem z ní pochopila tolik, že magickou energii do určité míry potřebuje každý živý organismus. Jaké důsledky má její vymizení, to se raději nesnažím domyslet.

Důsledně se věnuju luštění těžko čitelného písma, dokud se nesejdou všichni očekávaní hosté a Galdur se znovu neujme slova.

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář