Zapadaný prachem

Aislingin svět? Mé příběhy? Ani náhodou. Tenhle blog? No, to by nejspíš mohla být pravda. Kde mám prachovku?

Přiznávám, mám hodně co dělat. Žongluju s několika projekty, ačkoliv už jsem některé měla dávno upustit. Taky čtu, z nových knih hlavně J. M. Simmela a k tomu lovím z knihovničky, na co mám zrovna apetit. Ale to není podstatné. Podstatné je, že pořád píšu.

Píšu vytrvale, píšu odhodlaně a píšu něco, z čeho by měla s trochou štěstí být alespoň novela. Takže mi to ještě nějakou chvíli bude trvat. Budu se snažit, aby byla první korektura hotová do Vánoc.

A protože když přijde na záležitosti tvůrčí, nic jiného než onen příběh mi v hlavě nestraší, odvíjí se od toho všechno ostatní.

Myslím, že je snadno odhadnutelné, kdo se mi prohání po stránkách.(Tablet už jsem neměla v ruce dlouho a je to poznat.)

K téměř dokončené kresbě jsem si přivolala druhý pár očí s tím, že asi vím, co je špatně, ale chci ještě nezávislý pohled. Po zodpovědném prozkoumání jsem se dočkala následujícího:

„Jo, má málo vlasů, je nějakej divnej.“

„To je holka.“

„Hmmm… no jo, možná jsi trochu nakreslila sebe.“

„?!“

 

Inu, Reininy kvality zkrátka leží jinde než v pěkném zevnějšku. A moje taky.

Reklamy
Rubriky: Ilustrace, Režijní poznámky | Napsat komentář

I ve zlém (2. část)

Druhý den hlídky se proti očekávání ukáže být mnohem zajímavější. Dorazí totiž adorští diplomati.

Mají samozřejmě svou vlastní stráž a chlapíkům v rudých košilích zdatně sekunduje elita dhamské armády. Jsou rozestavení ve velitelském stanu, velkém jako menší chalupa, i kolem něj a nás si vyberou jako posilu venkovní sekce. Šest hraničářů a šest knížecích stráží, Nate s jedním strážným hlídá vchod a my ostatní po dvojicích stan obcházíme kolem dokola a snažíme se vypadat výhrůžně. Pokračování textu

Rubriky: Povídky | Napsat komentář

I ve zlém (1. část)

Rozhodla jsem se napsat po dlouhé, dlouhé době něco z jiného než Aislingina světa a vybrala jsem si z mnoha (některých špatných) důvodů zadání soutěže. Přemýšlela jsem o tom. Načetla jsem potřebné informace. Vážně jsem věděla, co a jak chci napsat.

Po otevření nového textového souboru mi trvalo půl hodiny a pečlivou volbu internetového rádia napsat jedno slovo, a o deset minut a změnu hudby na pozadí později jsem ho zase smazala. Irská muzika je krásná, ale nemůžu při ní psát. Dokážu na ni jen tancovat – v duchu, když nemám prostor.

No nic. Jdu se rvát se zadáním a nechám vám tu další kousek Kaessiných příběhů. Schyluje se k dhamsko-adorské válce…

 

Mám problém. Mám zatraceně velkej problém.

Stojím ve svahu, v druhé řadě lučištníků. Pírka šípu mě šimrají v konečcích prstů a vytřeštěně zírám na Asgeira. Stojí hned přede mnou. Vlasy mu poletují ve větru a hází stříbrné odlesky.

„Střílejte,“ velí Olli.

Až tehdy sklouznu pohledem do údolí pod námi. Vynořily se tam rudé adorské uniformy.

Fajn, mám dva problémy. Pokračování textu

Rubriky: Povídky | Napsat komentář

Velké plány

Aneb I just wanted to draw hair podruhé.

Pomalu, ale jistě se mi daří nacházet si víc času pro literaturu. Ať už pro komentáře cizích textů, redakci a plánování svých (mám v hlavě minimálně novelu a zasekla jsem se na veledůležitém detailu, totiž jak přesně funguje jedno kouzlo) nebo bloumání mezi regály knihovny.

Dvojí život Heleny Grahamové mi konečně doplnil autorský trojlístek sester Brontëových a příjemně překvapil. Z Jany Eyrové i z Vilette jsem si odnesla nepříjemný kontrast – hrdinka se popisuje jako skromná, tichá a jemná, ačkoliv na mě působí poněkud nafoukaně. Na Větrné hůrce zanechalo jen pocit chaosu, čemuž se Anne Brontë taky vyhnula. Podtrženo sečteno, doufám, že je někde v projektu Guttenberg Agnes Grey. Jinak jsem z knihovny namátkou vylovila Bílou hrozbu Kena McClurea (místy mi přišla podivná – vzhledem k tomu, že McClure je vědec, teď přemýšlím, jestli náhodou nemám nějaké mezery ve vzdělání, které mi brání plně docenit tu genialitu) a Pravdu a jiné lži Saschy Aranga (už dlouho jsem tak nepohrdala hrdinou… což autor zamýšlel) a teď se prokousávám románem Diany Gabaldon Outlander.

Tohle mi ohromně chybělo. Schází mi ty časy, kdy jsem byla v knihovně dvakrát, třikrát do týdne. (To ovšem byla sympatičtější knihovna. Ale zase mnohem, mnohem menší…)

A než se mezi skotským přízvukem a metafyzickými úvahami dostanu k redakci jedné povídky ze šuplíku, nechám tu alespoň další pokus s tabletem. Opět s vděčnou myšlenkou na Arthlete.

Rubriky: Ilustrace, Režijní poznámky | Napsat komentář

Dokonáno

Konečně jsem hotová s přepisem Osamělých válek. Ulevilo se mi. Myslím, že teď jsou o poznání logičtější a plynulejší, jak se na základní kámen světa sluší.

Nastal čas dát se zase do nějakého příběhu od základů.

(Jen tak mezi námi, vážně už nesmím nadávat, když ilustrátor nebo filmař nesplní literární zadání. Podívejte se na mě. Netrefila jsem Theodorovu barvu vlasů, ignorovala jsem černý oheň, který jsem si sama vymyslela, a Aisin medailon mám na stužce, protože nedovedu nakreslit řetízek…

Psaní mě naučilo trpělivosti a toleranci!)

Rubriky: Ilustrace, Režijní poznámky | Napsat komentář

Pauza, řekla jsem

A nedodržela jsem.

Poklidně, bez výčitek svědomí, když se mi zrovna chce pracuju na střídačku na přepisu Osamělých válek a na korektuře románu jednoho kolegy autora. Necelé dva měsíce mi zbývají do konce nepsacího projektu (v práci už mi to odpočítávají, neb pro ně to bude taky docela rozdíl), a pak… no, pak se uvidí.

Protože nesnáším, když si ze psaní udělám povinnost. Stihnout uzávěrku, dodat včas slíbené připomínky, přichystat text jako dárek k určitému datu. Nevadí, že si to na sebe všechno sesílám výhradně já sama, stresovat se tím nechám úplně stejně.

Takhle mi to úplně vyhovuje.

A jeden rychlý experiment s tabletem takhle při pátečním večeru – zhruba v tomhle místě jsem v Osamělých válkách. S drobnou básnickou licencí. (Černé magické plameny jsou sice nenápadné a praktické, ale ani v nejmenším malebné.)

Rubriky: Ilustrace, Režijní poznámky | Napsat komentář

Ten čas

Únor. Ze sněhu je břečka, nevlídně fouká, je pořád ještě chladno… je to ideální čas pro lid knihomolský a psavý, zdálo by se.

Nápad dobrý, realizace vázne. Času je nemnoho a co je horší, klid a nálada chybí. Z jedné strany práce, z druhé potřeba dokopat jeden dlouhodobý projekt k důstojnému závěru, a mezi nimi nezbývá moc manévrovacího prostoru. Tak jsem se rozhodla, že si vyhlásím regulérní psací pauzu.

Ono by to tak totiž dopadlo v každém případě, jen bych z toho případně měla větší výčitky svědomí.

kaessi_in_green

Pořád ovšem platí, že vlastní svět je to nejlepší místo pro oddych.

Takže jedna večerní rychlovka mezi přípravou večere. Kaessi, někdy v poklidných dobách před Nepatřičnou.

Rubriky: Ilustrace, Režijní poznámky | Napsat komentář

Iluze (2. část)

povidkaV jednu chvíli je kolem ticho, v následujícím okamžiku se změní v uječený chaos. Třesk kovu, bojovné, bolestné i vzteklé výkřiky, zdá se mi, že slyším i drnčení tětivy. V pokřiku většinou beze slov se několikrát ozve Felixovo jméno, pokaždé s větší naléhavostí.

Pokračování textu

Rubriky: Povídky | Napsat komentář

Iluze (1. část)

povidkaVzpomínáte si na Reine? První incident s nekontrolovanou magií jí vynesl místo na Acadaemii Magice, druhý obvinění z nekromancie a na krku amulet, který jí čarovat nedovolí.

Reine by magie nijak zvlášť nescházela, kdyby si na kouzla nikdy nesáhla. Jenže Reine si na ně sáhla, a schází jí, a co si budeme povídat, pěkně ji to štve.

Pokračování textu

Rubriky: Povídky | Napsat komentář

Dokud svíčka hoří

…je to snadné.

Věci se dějou, děje se jich hromada, čas letí, já se snažím neupustit žádný z míčků ve vzduchu, čas na psaní hledám mezi četbou odborných článků a se sešitem na koleni ve vlaku.

Jsem za půlkou přepisu Zaklínačky a moc mě netěší představa, kolik toho ještě zbývá. Načala jsem další povídku, která Osamělým válkám dějově předchází. A občas, jako třeba teď, si uzmu půlhodinu na rychlou kresbu, pár písniček, trochu vzpomínání.

Dokud svíčka hoří nám, nezestárnem.

Tahle mi jen tak nezhasne. Prchavý pocit vítězství!

A ta píseň, milý čtenáři, ta je Nezmaří.

Rubriky: Ilustrace, Režijní poznámky | Napsat komentář