O pomoc nás nežádali – 3. část

Dostali mě, uvědomím si mezi nadepisováním štítků. Blanche a Galdur kolem sebe trousili tolik tajemných narážek, že konečně probrali k životu moji zvědavost. A taky mě znejistila rektorčina zmínka o magii, která by mohla ohrozit Comhar. Jestli jsem v nebezpečí, chci o tom vědět.

Takže jen co nachystám jednu várku fiol s lektvarem k výdeji a odvážím byliny do patřičných nádob, zamknu za sebou dveře a vyrazím směrem ke škole.

O místě setkání Galdur nic neřekl. Rektorku už v její pracovně nezastihnu, a než se opatrnými dotazy dopátrám, že je k nalezení v malé posluchárně, mám nepříjemné zpoždění.

Pokračování textu

Reklamy
Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 2. část

Jednám od toho odpoledne s Blanche několikrát. Po svém návratu mi podepisuje plány dalších experimentů, s povzdechem schválí výjimečné uvolnění dávky durmanu pro Anfithinu práci, jelikož zajímavé pokroky mladé mistryně jsou vykoupené neméně zajímavými ztrátami na materiálu. Ale pořád nemám odvahu začít o Galdurovi a jeho podivných, nicméně nepříjemně lákavých řečech.

Jsem už na cestě z Blanchiny pracovny, v ruce potvrzený rozpočet katedry, když se rozhodnu, že to musím nějak rozseknout.

Otočím se na patě, otevřu ústa a odhodlání mě stejně rychle opustí. Rektorka mě pozoruje se zdvořilým zájmem.

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 1. část

Půl roku se snažím tvářit tajemněji než hrad v Karpatech, a dneska přišel čas s tím skoncovat.

Konečně jsem totiž dovedla k úspěšnému závěru nový příběh. Vyprávění o čarodějce Reine a o problémech, kterým čelí její země – i rodná Dhamsa, i Comhar, který jí nabídl bezpečné útočiště.

Na tomto místě patří jako již tradičně obrovský dík Michalu Havlovi, jak za betareading, tak za dalekosáhlou následnou diskuzi. To je pak radost psát.

(Víte, co bude legrace? Až udělám chybu v nastavení času pro články a následkem toho se tu jednotlivé kapitoly objeví na přeskáčku… Nicméně pokud jsem nic nepokazila a počítala správně, tak teď máte na měsíc co číst.)

Comharská Škola magických umění si na následky války nestěžuje, získala tím do svých služeb dva schopné čaroděje. Z toho, co se od Theodora dozví o válečných dobách na území cizích zemí, ale začínají comharští tušit, že problémy ještě zdalena neskončily. Pravá příčina potíží totiž leží někde úplně jinde než v bojechtivé a dobyvačné povaze vévody Frolika Adorského.

Comharští čarodějové nemíní nečinně přihlížet. Mají v úmyslu problém nalézt, prozkoumat a vyřešit. Háček může být v tom, že onen problém má prvopočátek v Adorském vévodství – a že adorští…

A jak to bude dál?

Račte se začíst…

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

Iluze pro Alešku

Ano, zase iluze.

Další iluze pro Snílky, a opět jsem skončila s postavou ze svých příběhů. Tak vám nevím. Dělám to správně? Komplikuju si to, nebo ulehčuju? Nebo to znamená, že jsem se do svého světa ponořila natolik, že nic jiného už napsat neumím?

To by nebylo dobrý.

(Mno, ale po Vánocích jsem se vzpamatovala alespoň natolik, abych dala dohromady čtyři stránky v hlavní roli s krysařkou odvedle, tak snad nebude tak zle.

A taky jsem jí chtěla vyfotit to nové záhlaví, jak jsem se zmiňovala. Flétnu na hromadě not. V návaznosti na to se ukázalo, že jsem někam zasela všechny tři díly Flauto Dolce. Není nad to, když máte chuť něco vytvořit a místo toho vlastně děláte generální úklid…)

Nic. K věci. Tady je ta iluze. Pokračování textu

Rubriky: Zápisník | Napsat komentář

Z archivů podruhé

(A naposledy, žádný strach, zdroje došly.)

(Obsahuje též zvěst o kolizi s astronomií.)

Než se napsané řádky patřičně uleží, budou pozapomenuty, aby se daly rozumně opravit, zkrátka než budu mít zase co vyprávět o Leitínu, mám tu ještě pár obrázků z minulosti. Dvě kresby z minulosti dávné, to jest nějakých těch pět, šest let, a jednu fotku z minulosti zcela nedávné, zhruba měsíc zpátky.

Už jsem se zmiňovala, že kreslit postavy mi nijak zvlášť nejde? Zejména pak postavy v pohybu?

Víte, jak to dopadlo, když jsem se rozhodla nakreslit vrh nožem?

Pokračování textu

Rubriky: Ilustrace | Napsat komentář

Iluze pro Slavomila

(Tak trochu.)

Přijali mě do Klubu snílků. To, jak se můžete přesvědčit via odkaz v menu, je místo, které své obyvatele ponouká k tvorbě rozličného charakteru, nabízí místo k sebeprezentaci i inspiraci pro nové kousky. Jedním z projektů je Imaginarius, který coby inspiraci pro prózu i poezii vystavuje obrázky a hudbu.
Nebyla jsem si jistá, jak to provedu – tenhle blog jsem zakládala coby tematický, jako útočiště pro Aislingin svět a záležitosti přidružené, a přemýšlela jsem, kam do něj zařadit nesouvisející tvorbu.
Ukázalo se, že si s tím prozatím nemusím lámat hlavu, anžto k nejnovější iluzi mi hlava hbitě dosadila Aisling do hlavní role.

Pokračování textu

Rubriky: Zápisník | Napsat komentář

Jsem v almanachu

Někdy v létě jsem tuším zmiňovala, že jsem spáchala soutěžní drobnost.  Poslala jsem krátkou (na mé poměry) povídku do soutěže O Gondorský semenáček pořádanou Mittalmarem. Skončila jsem šestá ze čtrnácti, to už jsem taky psala.

Ovšem dneska Mittalmar vydal almanach druhého ročníku soutěže. A ačkoli jsem si v tomto směru nedělala přehnané naděje, můj text v něm je. Stejně jako všechny ostatní soutěžní příspěvky.

Nad tou povídkou jsem přemýšlela několik dlouhých týdnů. Koupila jsem si kvůli ní Silmarillion a Nedokončené příběhy, aniž bych je pak využila. Napsala ji za jednu letní sobotu, když jsem se ráno vzbudila a poněkud zoufale si přikázala, že teď si sednu a prostě napíšu tu soutěžní povídku, jinak coby psavec nestojím ani za bačkoru.

Je zvláštní vidět ji v jiné formě, než jakou jsem jí dala já. Zvláštní, ale prima.

Ale vzhledem k tomu, že jsem čtvrt roku nenapsala souvislejší text, bych se tím neměla moc kochat a radši se dát do nového textu, který už mám taky chvíli rozmyšlený.

V mezičase – než já napíšu tu povídku, než můj nezdolný betačtenář prověří kvality dalšího textu, než zase budu mít o čem vyprávět – se mrkněte na ten almanach.

Jo – a pěkný den sv. Patricka přeju!

Jedna nesouvisející zelená fotka z Irska. Happy St. Paddy’s Day!

Rubriky: Režijní poznámky | Napsat komentář

Z archivů

Protože „archiv“ zní důstojněji než „šuplík plný starých kreseb a náčrtků, pomíchaných poznámek z gymplu, pracovních listů na angličtinu a čistých papírů nasyslených pro všechny případy“.

Hlavním tématem onoho hrabání se v útrobách psacího stolu měl být úklid. A že si to stůl vážně zasloužil, protože celých pět let vysokoškolských a dále jsem na něj téměř nesáhla. Mise byla úspěšně dokončena, ovšem asi tak v dvojnásobném čase, než by bývalo stačilo, protože a) mě zas a znovu přepadala nostalgie, když jsem z chaosu vylovila nějaký obrázek, básničku nebo dopis, na jejichž existenci jsem dávno zapomněla, a b) bylo potřeba dohledat, roztřídit a seřadit všechny stránky ze salátového vydání tří dílů skript z organické chemie, které se radostně rozlétaly po celém pokoji. (Nejvíc duševní námahy bylo potřeba na poznání, že těch třicet chybějících stránek do skript formátu A5 je tady ten paklík papírů A4, na kterém jsou ofocené.)

A našla jsem taky hromádku kreseb, které mě mile překvapily tím, že se na ně dá docela koukat. (V papírové podobě. Scanner má bohůmžel jiný názor.)

Když vezmu tužku s tím, že jen tak cvičně nakreslím „nějakého člověka“, často se z něj stane Aisling. A jelikož všechny kresby, na kterých je Theodor, z nějakého důvodu vypadají naskenované dost děsně, je následující výstavka poněkud monotematická…

Pokračování textu

Rubriky: Ilustrace | Napsat komentář

Stručně a středozemsky

Dvě téměř nesouvisející noticky.

Stručně a středozemsky poprvé: Byly vyhlášeny výsledky soutěže O Gondorský semenáček. Můj text okupuje šestou příčku ze čtrnácti. Nad půlkou. Je tedy přijatelný. OK. (Dobrá, dobrá… Od začátku jsem věděla, že Služba má své nemalé mouchy, počínaje tím, že základní myšlenka vznikla dávno předtím, než jsem si přečetla propozice s tématem, a pak jsem zoufale přemýšlela, jestli se na něj dá napasovat… Stejně jsem s atypickým optimismem doufala, že mi projdou. Dobře mi tak, příští rok se musím víc soustředit.)

Pro účast jsem se rozhodovala dost narychlo a s pocitem, že nemám pořádně načtený kánon. Stejně jsem se nakonec přidržela námětu, který toho z kánonu zas tak moc nepotřeboval, ale předtím jsem ještě stihla vzít soutěž jako záminku pro zakoupení Silmarillionu a Nedokončených příběhů. (Snažím se knížky kupovat spíš výjimečně, k příležitostem, coby pořádně zasloužené odměny a tak. Stejně budu muset v dohledné době zásadně navýšit kapacitu knihovničky. Už podruhé.)

 

Stručně a středozemsky podruhé: Téma letošního Tolkien Reading Day, který připadá na 25. března coby výročí zničení Prstenu a pádu Barad-dûr, zní „Home and Hearth: the many ways of being a Hobbit“, tedy něco jako „Domov a krb: mnoho způsobů, jak být hobitem“.

A co budete číst vy?

 

(Obrázek nalezen u Nicka Sengera, původně pochází z Middle-earth News, kde jsem ho vykutala, až když jsem po četných pokusech začala hledat něco jiného. Tolkien Reading Day vyhlašuje Tolkien Society.)

Rubriky: Režijní poznámky | Napsat komentář

Kouzlím

…noci neubývá

Kéž by. Noci ubývá po čertech rychle, zvlášť když našinec z trpkých zkušeností ví, že potřebuje osm hodin spánku, aby byl ráno v pracovním procesu co k čemu. Ale což. I v té rychle ubývající noci se dá najít čas na experimenty.

Neumím kreslit ruce. Fakt ne. Když už si vymyslím kompozici, která by bez rukou vážně neungovala, zpravidla si pak dlouho strkám volnou ruku před oči, zoufale tisknu klávesy control a zet a nadávám, jelikož ať se perem dotknu tabletu kdekoli, je to špatně, špatně, špatně.

I usedla jsem k počítači odhodlána jít na to tentokrát systematičtěji a trochu si to nastudovat. Mno. Prolétla jsem jeden článek, ignorovala tu část, kde se praví, že je potřeba hodně a hodně trénovat na vlastních rukou i na fotkách, otevřela grafický editor a ponořila se do úvah o rozpracované povídce.

Výsledku říkám názvem písně Pavlíny Jíšové Kouzlím.

Když mi kritik konečně odsouhlasil, že je v těch čarách rozpoznatelná ruka, šlo to dál snadno. Průhlednoti, úpravy barev, konečně jsem vyzkoušela pár jiných štětců než, ehm, obyčený štětec. Ve výsledku je to složené asi z osmi vrstev, a bývalo by bylo šikovnější rozházet to ještě víc, jenže já na vytváření nových vrstev v nejméně vhodné okamžiky zapomínám.

Ale stejně mě víc bavilo o tom psát.

A jen tak mimochodem, písničkám Pavlíny Jíšové začínám poslední dobou přicházet na chuť. Tedy, jejich textům.

Hele, nemůžu být jediná, kdo si pro zábavu čte zpěvníky.

Jo? Aha, no, tak jo.

Rubriky: Ilustrace | Napsat komentář