O pomoc nás nežádali – 8. část

Přenocujeme v Anthes, čistě kvůli mému pitomému vtipkování o runách a křišťálových koulích, které teoreticky mohl zaslechnout někdo v Rogze.

Ráno po poslední noci ve školním sklepě natrhám na nádvoří jitrocelové listí, svařím ho na vzdálenou napodobeninu čaje a v odvaru rozmíchám pečlivě promyšlenou dávku gahy. Ani kolegy nemusím moc přesvědčovat, aby si lokli. Jakmile je kotlík prázdný a batohy sbalené, Galdur nás vyžene do sedel a na cestu a já se můžu jen modlit, aby byl můj odhad správný. Zatím se kolegové drží statečně.

Pokračování textu

Reklamy
Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 7. část

Prohledáváme místnost za místností, učebny, laboratoře i učitelské pracovny. Pod vrstvou prachu vypadá všechno tak, jako by si místní čarodějové jen odskočili na oběd. Možná to tak nějak i bylo, pokud vím, přišel zákaz provozování magie bez varování a s okamžitou platností. Představím si, že by nějaký čaroděj zabloudil k mému stolu na katedře alchymie. Jak dlouho by se snažil pochopit mé tabulky s měřením tepu?

Pokud by plnil náš úkol, tak ani chvilku, napomenu se, protože by pátral po amuletu, něčem velkém a energeticky odolném. Velký kámen, kus čistého minerálu bez prasklin a kazů, nebo ještě větší kus kovu. Jiné materiály Iwar vyloučil.

Skloním se nad bozi vědí kolikátým psacím stolem a prohlížím si těžítko, tmavý oblázek se zlatavými flíčky. Snadno by se mi vešel do dlaně. Takže zase nic.

Někde něco spadne a chodbami k nám dolehne několikanásobná ozvěna. Zní to jako dřevo, těžký kus dřeva, který rozduněl kamennou dlažbu. Galdur se vyřítí z místnosti a já uháním za ním, po schodech dolů a zpátky k bráně. Slyším Torillin křik.

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 6. část

„Musím uživit šest tisíc lidí,“ povzdechne si rožský komisař. „Poslední dva roky se mi to povedlo jen s pomocí dodávek od dvora, jenže situace se horší v celé zemi.“

„Jak odhadujete letošní sklizeň?“ zeptám se a vysloužím si za to zmatený pohled.

„To se vážně nedá říct. Oseli jsme každý možný kus země, ale roste to tak mizerně…“

„Co záznamy o loňské sklizni, máte? A předloňské? A rok předtím?“ Galdur stojí u okna, zírá na náměstí a tváří se, že ho rozhovor vlastně nezajímá.

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 5. část

„Nezapomeňte – žádná kouzla,“ sykne Iwar, když se před námi třetí den cesty vynoří pohraniční pevnůstka. „Theodor tvrdil, že v Dhamse je hodně vnímačů.“

„V Adoru je hodně vnímačů,“ opravím ho. Špatně už mi naštěstí není, ale psí nálada nepřešla. „Většina lidí s talentem pro magii se prostě rozhodla kouzla nepoužívat a žít jako každý jiný, takže po Adoru běhají desítky čarodějů inkognito a spousty dětí, které schopnost vycítit kouzla v různé míře zdědily. V Dhamse odlifrují každého, kdo projeví ždibec nadání, na Acadaemii.“

„Nicméně my nevystupujeme jako vyslanci castelgrandeské školy, ale království. Takže pokud nebudete v ohrožení života a přesto použijete kouzlo, stáhnu z vás kůži.“

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 4. část

Naštěstí mám tolik rozumu, abych schovala batoh v naší laboratoři, takže tentokrát můj příchod do malé posluchárny nevzbudí žádnou pozornost. Jen zahučím cosi na pozdrav Theodorovi, sednu si do nejvzdálenějšího rohu a vytáhnu z brašny knihu o proudění energie v přírodě. Zatím jsem z ní pochopila tolik, že magickou energii do určité míry potřebuje každý živý organismus. Jaké důsledky má její vymizení, to se raději nesnažím domyslet.

Důsledně se věnuju luštění těžko čitelného písma, dokud se nesejdou všichni očekávaní hosté a Galdur se znovu neujme slova.

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 3. část

Dostali mě, uvědomím si mezi nadepisováním štítků. Blanche a Galdur kolem sebe trousili tolik tajemných narážek, že konečně probrali k životu moji zvědavost. A taky mě znejistila rektorčina zmínka o magii, která by mohla ohrozit Comhar. Jestli jsem v nebezpečí, chci o tom vědět.

Takže jen co nachystám jednu várku fiol s lektvarem k výdeji a odvážím byliny do patřičných nádob, zamknu za sebou dveře a vyrazím směrem ke škole.

O místě setkání Galdur nic neřekl. Rektorku už v její pracovně nezastihnu, a než se opatrnými dotazy dopátrám, že je k nalezení v malé posluchárně, mám nepříjemné zpoždění.

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 2. část

Jednám od toho odpoledne s Blanche několikrát. Po svém návratu mi podepisuje plány dalších experimentů, s povzdechem schválí výjimečné uvolnění dávky durmanu pro Anfithinu práci, jelikož zajímavé pokroky mladé mistryně jsou vykoupené neméně zajímavými ztrátami na materiálu. Ale pořád nemám odvahu začít o Galdurovi a jeho podivných, nicméně nepříjemně lákavých řečech.

Jsem už na cestě z Blanchiny pracovny, v ruce potvrzený rozpočet katedry, když se rozhodnu, že to musím nějak rozseknout.

Otočím se na patě, otevřu ústa a odhodlání mě stejně rychle opustí. Rektorka mě pozoruje se zdvořilým zájmem.

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

O pomoc nás nežádali – 1. část

Půl roku se snažím tvářit tajemněji než hrad v Karpatech, a dneska přišel čas s tím skoncovat.

Konečně jsem totiž dovedla k úspěšnému závěru nový příběh. Vyprávění o čarodějce Reine a o problémech, kterým čelí její země – i rodná Dhamsa, i Comhar, který jí nabídl bezpečné útočiště.

Na tomto místě patří jako již tradičně obrovský dík Michalu Havlovi, jak za betareading, tak za dalekosáhlou následnou diskuzi. To je pak radost psát.

(Víte, co bude legrace? Až udělám chybu v nastavení času pro články a následkem toho se tu jednotlivé kapitoly objeví na přeskáčku… Nicméně pokud jsem nic nepokazila a počítala správně, tak teď máte na měsíc co číst.)

Comharská Škola magických umění si na následky války nestěžuje, získala tím do svých služeb dva schopné čaroděje. Z toho, co se od Theodora dozví o válečných dobách na území cizích zemí, ale začínají comharští tušit, že problémy ještě zdalena neskončily. Pravá příčina potíží totiž leží někde úplně jinde než v bojechtivé a dobyvačné povaze vévody Frolika Adorského.

Comharští čarodějové nemíní nečinně přihlížet. Mají v úmyslu problém nalézt, prozkoumat a vyřešit. Háček může být v tom, že onen problém má prvopočátek v Adorském vévodství – a že adorští…

A jak to bude dál?

Račte se začíst…

Pokračování textu

Rubriky: "O pomoc nás nežádali" | Napsat komentář

Iluze pro Alešku

Ano, zase iluze.

Další iluze pro Snílky, a opět jsem skončila s postavou ze svých příběhů. Tak vám nevím. Dělám to správně? Komplikuju si to, nebo ulehčuju? Nebo to znamená, že jsem se do svého světa ponořila natolik, že nic jiného už napsat neumím?

To by nebylo dobrý.

(Mno, ale po Vánocích jsem se vzpamatovala alespoň natolik, abych dala dohromady čtyři stránky v hlavní roli s krysařkou odvedle, tak snad nebude tak zle.

A taky jsem jí chtěla vyfotit to nové záhlaví, jak jsem se zmiňovala. Flétnu na hromadě not. V návaznosti na to se ukázalo, že jsem někam zasela všechny tři díly Flauto Dolce. Není nad to, když máte chuť něco vytvořit a místo toho vlastně děláte generální úklid…)

Nic. K věci. Tady je ta iluze. Pokračování textu

Rubriky: Zápisník | Napsat komentář

Z archivů podruhé

(A naposledy, žádný strach, zdroje došly.)

(Obsahuje též zvěst o kolizi s astronomií.)

Než se napsané řádky patřičně uleží, budou pozapomenuty, aby se daly rozumně opravit, zkrátka než budu mít zase co vyprávět o Leitínu, mám tu ještě pár obrázků z minulosti. Dvě kresby z minulosti dávné, to jest nějakých těch pět, šest let, a jednu fotku z minulosti zcela nedávné, zhruba měsíc zpátky.

Už jsem se zmiňovala, že kreslit postavy mi nijak zvlášť nejde? Zejména pak postavy v pohybu?

Víte, jak to dopadlo, když jsem se rozhodla nakreslit vrh nožem?

Pokračování textu

Rubriky: Ilustrace | Napsat komentář